Část první – proč se to(pravděpodobně) děje
Brexit se zatím ještě ani neuskutečnil. Ani po 18 měsících od referenda Britové nemají jasno, jak bude vypadat jejich země a jejich životy po opuštění EU, a to ani navzdory skutečnosti, že každý den slyšíme na seriózních zpravodajských kanálech informace týkající se Brexitu.
Přinejmenším již nyní je těm, kteří hlasovali pro Brexit jasné, že proces odchodu z EU je mnohem složitější, než tvrdili jejich političtí vůdci. Pochybuji, že v den referenda více než 5% obyvatelstva vědělo, co je Euroatom nebo že Evropský soud pro lidská práva není orgánem EU. No, teď to zjišťují. Po malých krůčcích vychází najevo pravda o Brexitu.
Pak je tady ekonomika. Příznivci Remain[1] poukazovali na okamžitou ekonomickou katastrofu, která se uskuteční den po referendu, v případě volby Brexitu. To bylo opravdu velmi pošetilé. Pokud nehrozí jaderný úder nebo něco podobného, těžko se šestá největší ekonomika světa dostane přes noc do recese. (6 měsíců je minimální období, než může být recese oficiálně deklarována). Nicméně během roku 2017 se začaly objevovat problémy. Sterling (£) okamžitě klesl proti všem hlavním měnám, což vedlo k inflaci na úrovni 3%, a nyní HDP roste mnohem pomaleji než v celém EU. Takže samotné rozhodnutí, ještě předtím, než Británie skutečně opustí EU, znamená, že lidé jsou chudší (protože mzdy nedrží krok s inflací) a veřejné služby budou sníženy (neočekávaně nižší růst znamená nižší daňové příjmy).
Proč si teda Británie způsobuje tuto újmu sama sobě?
Po 18 měsících je snazší pochopit tuto odpověď jako součást širšího globálního vzorce, který vysvětluje Trump, a zároveň úspěch populistů v Evropě, včetně ČR. Obyčejní lidé pocítili důsledky finanční krize v roce 2008 a neviděli návrat dobrých časů. Můžeme říci, že v regionu střední a východní Evropy mnoho lidí nikdy nezažilo dobré časy, které očekávali po pádu komunismu. Hledají snadné odpovědi, hledají viníky. Evropská Unie je snadný cíl, obzvláště když je populisté nabádají, aby si mysleli, že to je ten problém.
Ve skutečnosti je většina věcí, které lidi trápí, odpovědností národních politiků. Dejte si tento malý test: přemýšlejte o třech věcech v každodenním životě, které vás nejvíce znepokojují, a které mohou politici ovlivnit.
V případě mé sestry ve Velké Británii by odpovědi zněly takto:
– stav národní zdravotní služby
– zdánlivé zdražování všeho
– špatný stav veřejné dopravy
Mnoho lidí by mělo podobný seznam, ale jistě by rádi přidali ještě jednu věc. V myslích mají ještě jeden důvod způsobující tyto problémy:
Přistěhovalectví.
Zátěž na národní zdravotní systém je neúnosná z důvodu velkého počtu emigrantů. Náklady na bydlení se zvyšují kvůli jsou přistěhovalcům. Díky přistěhovalcům je přeplněná i veřejná doprava. A přistěhovalci způsobují mnoho dalších špatných jevů. Toto bylo ve skutečnosti poselstvím kampaně britské strany nezávislosti, jejíž vůdce Nigel Farage má na svědomí Brexit. Jeho strana má pouze jednoho člena v 620 -ti místném Parlamentu.(a Nigel Farage již stranu opustil).
Skutečností je, že imigranti jsou ti, kteří pracují pro národní nebo jiné veřejné služby. Jsou mladší, pracují tvrdě, platí daně a potřebují méně zdravotní péče. A více než polovina přistěhovalců, kteří každoročně přijíždějí, pochází z území mimo EU.
Musím ale připustit, že Británie celkově zaznamenala nárůst počtu obyvatel, který není viditelný v žádné jiné zemi Evropské Unie. Když jsem opouštěl Británii v roce 1993, populace činila 54 milionů. Nyní je to 65 milionů. A samozřejmě Spojené království není velké místo. Není divu, že zdravotnické služby, dopravní systém a téměř všechny veřejné služby se s tím snaží vypořádat. Přistěhovalci mají tendenci se držet spolu. Stávalo se tedy, že v některých místech bylo ve třídě více polských než britských dětí. Následující britské vlády si toho byly vědomy, ale nic pro to nedělaly.
Jiným problémem bylo, a je, obtížné shrnout, proč je členství v EU dobré – zejména pokud je nutné se vyjádřit v krátkých emotivních sloganech. Argumenty pro EU jsou složité a poměrně sofistikované. Nejlépe jsou pochopeny vzdělanými a zcestovalými lidmi. Ti, kteří hlasovali pro Brexit, jsou starší a méně vzdělaní. Demografický vzorec voličů Brexitu připomíná voliče Trumpa a jiných populistických stran, jako třeba SPD a do jisté míry i ANO v ČR.
Výsledek se ukázal extrémně kontroverzní. Existuje mnoho případů v rodinách, dokonce i mezi partnery, kteří jsou trvale ve sporu právě kvůli způsobu, jakým každá osoba hlasovala. Moje rodina je toho příkladem. Moje sestra a její rodina všichni volili Remain[1]. Její syn byl vždy „Remain ultra“, zatímco ona si snažila vzít čas na rozmyšlenou a všemu porozumět. Nevede se jim úplně dobře, ani jeden z nich nemá univerzitní vzdělání. Její manžel je z prostředí přistěhovalců. Můj bratr je zarputilý volič Brexitu. Všechno je chybou příliš mnoha přistěhovalců a „liberální metropolitní elity“[2]. Mne přiřazuje také do této skupiny a výsledkem hlasování jsem prý dostal co proto. Proč já do té skupiny patřím a on ne, přestože jsem bratři, mi nikdy nevysvětlil. Ironií osudu je, že nedávno se oženil s Brazilkou, za jejíž vízum, zaplatil spoustu peněz. Moje máma, která zemřela v srpnu, mi zlomila srdce. Poté, co zemřel můj táta v roce 1996, se stáhla z veřejného života a jediným zdrojem zpráv se pro ní stalo rozhlasové vysílání Daily Mail a talkshow. Když jsem ji o měsíc později zeptal, proč hlasovala pro Brexit, řekla: „Protože nám utvářejí pravidla a mi je nemůžeme zastavit. Tak jsem se jí dále zeptal: „Můžeš mi dát příklad jediného pravidla, které ovlivnilo tvůj každodenní život? „“Ne, právě teď ne“ odpověděla podrážděně. Připomněl jsem jí, že má českou snachu, rumunskou sousedku a polskou uklízečku, která jí vždy přinesla vánoční dárek. Co by si mysleli, zeptal jsem se jí, kdyby věděli, že jsi hlasovala pro Brexit? Jen na mě zírala a snažila se pochopit jakou to má spojitost. Moje máma byla jedním z těch naštvaných příznivců Brexitu, ale dodnes nevím, co jí vlastně štvalo. Ve srovnání s dalšími starými lidmi, byl její život až do konce krásný, byla obklopena svoji rodinou. Dokud by můj otec naživo, ničeho v životě nelitovala. Upřímně věřím, že Daily Mail otrávil její mysl.
Co bude dál?
Pomalu, ale jistě průzkumy veřejného mínění naznačují, že někteří lidé litují svého hlasu pro Brexit.
Teprve teď lidem začíná pomalu docházet co to opravdu znamená pro Británii, i pro ně samotné, odejít z Evropské Unie. Ukazuje se, že to neměla být otázka, kterou by řešilo referendum. Pouze malé procento lidí pochopilo, o co vlastně jde. Teprve nyní je zřejmé, že existuje několik různých forem Brexitu, přičemž mnoho dalších otázek musí být vyjednáno jednotlivě. Zatím nevíme, zda bude Británie souhlasit s tím, že zůstane součástí jednotného trhu nebo celní unie. Jakmile to bude jasnější, a pokud hlasování nadále ukážou, že většina chce nyní zůstat, mělo by dojít k novému referendu, kde se lidí budou ptát, zda stále souhlasí s opouštěním EU, když už ví, co to znamená. Je nesmysl říkat, že nové referendum by bylo nedemokratické a způsob, jak „změnit vůli lidu“. Vůle lidu se pravidelně mění. Proto se v demokracii konají volby minimálně každé čtyři až pět let.
A co když je vůle lidu v novém referendu odmítnout myšlenku opuštění EU?
To mi teda řekněte. Nehlasoval jsem pro tento chaos.
[1] Ti, co hlasují pro setrvání v EU
[2] Pražská kavárenská společnost
One comment on “Pokračující chaos okolo Brexitu, a jak se z toho Češi mohou poučit?”